Zobrazení odpovědi

Dobrý den, pení Evo.. .. Je mi 35 let a s novým partnerem (40) budeme brzy 2 roky a bydlíme spolu asi 1 ½ roku. Náš vztah byl prvního půl roku hezký, v komunikaci ani intimním životě nebyl žádný problém. Partner je diabetik a v určitou dobu začal mít zdravotní problémy v podobě špatné erekce a nedostatku hormonů.. v té době se mnou přestal komunikovat, cokoli se mnou mít a vztah ke mně tak nějak "odstrčil".. Partner už poté nikdy nebyl stejný, přestože bylo vidět že se snaží, byl podrážděný a komunikoval a komunikuje velmi špatně.. Asi 4 měsíce jsem se snažila o nějaký kontakt s ním, ptala jsem se ho co se děje a když se mi nedostalo odpovědi, přestala jsem vyzvídat a občas se snažila o nějaké intimno. Do toho přišly finanční problémy, které jsme zavinila já.. avšak předtím než jsme se seznámili – vyplacením při rozvodu. Mé sebevědomí v průběhu těch 4 měsíců šlo rapidně dolů.. Ke konci tohoto období jsem již byla unavená, frustrovaná a zoufalá, protože jsem nevěděla co a proč a tudíž ani jak.. to spravit. Toto období s jedním zakolísáním k lepšímu trvá skoro rok a půl. Pak jsem to s ním začala zlehýnka probírat a po 2 měsících mi svěřil že má tyto problémy.. poté mi říkal že se mu musím v sexu přizpůsobit a říkal že vztah na sexu nestojí (což netvrdím, jen myslím že intimní blízkost je důležitá), nebo že bych možná měla začít brát nějaké léky na snížení libida atd. Možná to říkal ze zoufalství, v afektu, nevím.. Po čase jsem řekla že se dokážu sice nějakým způsobem přizpůsobit, ale že mít sex jednou za 6 měsíců a mezitím naprosté nic, pro mně není únosné. Ujistila jsem ho že mi nejde o soulož, jen chci cítit jeho blízkost. Pokud se něco nepovedlo, vždy jsem ho pochopila a podpořila. Časem jsem se ale začala cítit příliš pod tlakem, protože jsem věděla že pokud přijde s tím že chuť má, budu ať náladu mám nebo ne, muset tuto snahu ocenit a být mu po vůli. Omezil dobu kdy spolu můžeme něco mít na dobu jednou za 14 dní, kdy tui má dcera není.. v týdnu ne, protože jde do práce a mimo tyto víkendy ne, protože za zdí je moje 15 letá dcera. Tudíž už tak moc možností nezbývalo.. v tomto období jsme to nesla opravdu špatně a to ve všech smyslech slova a doma byly hádky a to ukázkové. Uznávám že většinou mou vinou, protže mě opravda štvalo jak je ke všemu laxní, přesto že jsme říkala že cítím odcizení atd. Když se vše uklidnilo, řekl mi že je to asi problém a že by to chtěl taky zlepšit, koupili jsme tedy v lékárně Eregmu, pak Clavin a u obou tvrdil že bere pravidelně, ale po čase jsem zjistila že prakticky vůbec.. odůvodnil to tak, že to nemělo žáden účinek (a vynadal mi proč mu to říkám, že je nebere, když vím že ho to štve). Pak následovalo období kdy mi vyčítal že po něm chci něco, na co nemá chuť a já jemu, že snad můžeme dělat aspoň něco. Navrhla jsem poradnu, bez kladné odezvy a chování a vstřícnost či pochopení se mezi náma stále zhoršovaly. Poté přišel s poradnou partner, svolila jsem s přesvědčením že pokud chci vztah zachránit, musím udělat cokoli. Byl na jednom sezení, já na pěti, s tím že jsem mu od p.psycholožky měla vzkázat že pokud mu partnerská nevyhovuje, má se objednat sám.. neobjednal. Tam mi dali návrh na řešení v sexuologické poradně, kam jsem jej/nás nakonec objednala a se zlou se doma potázala. Pravda je že smekám, protože uvolil že tam půjde.. Můj předpoklad o nízké hladině testosteronu se potvrdil (kritická hranice), napsali mu Viagru a posléze i testosteron. Testosteron pomáhal v počátku velice jak na jeho únavu, tak náladu. Dohodou bylo, že Viagru bude brát co 14 dní, avšak na vyplnění dohody nikdy nedošlo. Je to asi 6 měsíců a bral ji 2x. Pomohla.. ani to jej nepřimělo využít její výhody vícekrát. V rámci toho abych mu vyšla vstříc jsme dohodu vždy pozměnili a já se jako vždy přizpůsopbovala, ale pro něj dohoda vždy vyšuměla, jako by nebyla.. nebo na ni prostě zapomněl (protože toho „má hodně“). V průběhu tohoto „kolotoče“ to partner občas staví tak, že buď budu hodná holka a nebo nic nebude. I když se opravdu snažím vyjít mu vstříc i v tom že mu říkám věci tak jak mi sám sdělil že je lépe stráví, stejně se hádáme a stejně to neříkám dost dobře a pokud přijdu za doby klidu s tím že mně samotné něco nejde a potřebuju s tím pomoct, tak se dozvím že „jsou to kraviny které on řešit nebude“. Což mě dlouhodobě naprosto ubíjí.. jsem přece jen taky člověk s potřebami i pocity. Pokud nechce mluvit a cítí nějaký problém má tendenci se uvolňovat alkoholem. Bohužel jeho rodiče a sestra jsou již taky proti mně.. V průběhu toho jsem přišla na to, že flirtoval se svou kolegyní a říkal jí to, co mně tvrdí že říkat neumí. Chemie mezi náma je skoro naprosto v tahu.. já ze sebe občas něco vykřesám, ale on ne.. ale to se bez hormonů asi dost těžko.. V poslední době přišel s tím že si dáme 3týdny za nějakých podmínek abychom to spravili, bohužel po dvou dnech dané podmínky změnil a po dalším dni opět.. už na začátku reagoval podrážděně na cokoliv co udělám a říkám, byť jsme to myslela sebelíp. Velmi se snažím a vidím že on taky.. na intimnosti to není, ale vidím že si už pamatuje maličkosti co jsem mu řekla.. a proto pro mě překvapivě před 2 dny přišel s tím že se rozhoduje jestli zůstat nebo odejít a že se za dva dny vyjádří. I když jsem občas pochybovala, stále cítím že jej miluju a myslím že i on mě má rád, jen je zoufalý a neví co dál.. Vím že děláme spoustu chyb, že už se motáme v kruhu a nevíme jak z něj ven.. jen nevím, co mám dělat teď.. Dnes přišel že asi začíná pochybovat že mne miluje a že neví zda zůstat nebo ne.. přišel s návrhem že si dáme znova ty 3 týdny a uvidíme jak to půjde a on se mezitím bude rozhodovat, ale taky řekl že neví, co by pro to v tom období mohl udělat. Vůbec nevím jak se k tomu mám postavit. Vím že rozhodnutí je jen na něm.. ale mám mu na něj dát čas nebo by se měl rozhodnout hned.. mám se v těch 3 týdnech snažit a doufat?Máme ještě nějakou šanci? Může se snažit zachránit vztah když není přesvědčen, že ho a mně chce? Mám to tedy zkusit, snažit se i sbližovat, když nevím jestli po 3 týdnech nakonec přece neodejde? Omlouvám se, vím že je to dlouhé.. ale chtěla jsem obsáhnou co nejvíc  Děkuji za shovívavost i za radu!