Přeskočit navigaci
 

Novinky

Ženy predátorky

Ženy predátorky
„Biologové a evoluční psychologové věří, že sexuálně aktivnější jsou u lidského druhu jedinci mužského pohlaví. Ti se snaží šířit své geny prostřednictvím maximálního počtu žen, takže se jen stěží dokážou stát plně monogamními jedinci a připomínají sexuální predátory. Ženy naopak touží podle tohoto modelu po věrném otci svých dětí, který je schopen nejen plodit, ale své potomky také vychovávat.“

Novinky.cz

Komentář:

K tomuto tvrzení se nabízí řada komentářů. Nejprve je asi nutné okomentovat výzkumy sexuálního chování v populaci obecně. Za vůbec první širší výzkum skutečného sexuálního chování se považují výzkumy z třicátých a čtyřicátých let provedené americkým zoologem Alfredem Kinseyem. Ty šokovaly Ameriku například tvrzením, že předmanželský sex je všeobecně rozšířený a polovina nevěst nevstupuje do manželství jako panny, polovina mužů má mimomanželské styky, třetina homosexuální zkušenosti, většina z nich onanuje a podobně.

U nás byly výzkumy nejčastěji prováděny prof. Weissem a doc. Zvěřinou (Sexuální chování v ČR – situace a trendy). Z těchto výzkumů vyplývá řada faktů, nicméně z nich lze také usuzovat na mnohé metodologické problémy prováděných studií. Jedním z největších problémů je upřímnost účastníků výzkumu a ochota spolupracovat na něm.
Ti, kteří tuto spolupráci odmítají, jsou například starší, méně vzdělaní, méně sexuálně zkušení a s menším počtem partnerů. Sama tato skutečnost vnáší jisté zkreslení do uváděných výsledků.
Obecně spíše odpovídají na otázky sexuologického charakteru muži než ženy, muži mají větší tendenci se přecenit a ženy spíše zkreslují informace opačným směrem. To znamená, že uvádějí menší počet sexuálních partnerů, menší počet nevěr či masturbací.

Nicméně v tuto chvíli z dostupných výzkumů chování vyplývá, že sexuální aktivita i apetence jsou ve srovnání se ženami u mužů vyšší. Muži přitom uvádějí vyšší potřebu i vyšší frekvenci pohlavního vybití. Současně ale stoupá počet mužů bez jakékoli sexuální apetence.

Sexualita je podmíněná hormonem testosteronem, což vysvětluje její biologickou podmíněnost i to, že u mužů je daleko silnější nastavení k sexuálním výkonům.

V současné době jsme však také svědky stále silnějšího tlaku na zrovnoprávnění pohlaví, popírání biologických rozdílů a snaze rozdílné pohlaví – „gender“ – unifikovat a dávat mu nálepku „unisex“. Do jisté míry je to snaha samozřejmě záslužná. Také si nemyslím, že by žena měla pouze doma vařit a nemít možnost dosáhnout vzdělání či si zvolit svoji kariéru. Nicméně v mnoha momentech se zdá, že se tato snaha „zhoupla“ do druhého extrému.

Rovnoprávnost, nebo extrém?

Sexualita k tomuto extrému patří a domnívám se, že je tímto trendem ovlivněna. Výchova dětí je stále více zaměřena na individuální blaho, děti jsou na jedné straně vedeny k tomu, aby dosáhly co nejvyššího vzdělání, a na druhé straně i k tomu, aby si „co nejvíce užily“ – cestovaly, poznávaly svět, žily co nejdéle svobodně.
Přestože žádný rodič explicitně pravděpodobně nevysloví „užij si i sex“, celková výchova a mediální tlak k tomu vedou.
S dostupností hormonální antikoncepce nejsou ženy ohroženy nechtěným početím, s dostupností kondomů a informační kampaní se velmi snížilo riziko přenosu HIV a jiných pohlavních onemocnění. S novým očkováním proti rakovině děložního čípku se snižuje i toto riziko. Vše přispívá k tomu, že přirozené sexuální zábrany se odstraňují. Nejen muži si mohou užívat sexu bez zábran, ale u žen je rozdíl v tuto chvíli markantnější.

Se stále rostoucím tlakem na „single“ život je tzv. predátorská sexualita přirozeným důsledkem.

Děti jako kukačky

S rozvojem genetického výzkumu a možnosti testování DNA se také zjistilo, že velký počet narozených dětí v rodinách má jiného biologického otce než manžela matky. Evoluční biologové tento fakt vysvětlují hypotézou, že „predátorští“ samci jsou pro ženu atraktivnější svými „silnými“ geny, ta se nechá jimi oplodnit, ale pro výchovu svých dětí si nachází samce „bezpečnějšího“, který ji neopustí a zajistí jejím potomkům péči a výchovu.
Toto biologické vysvětlení je jistě velmi redukující. Příroda a biologie nás k celoživotním partnerským svazkům příliš nevybavila (vývojově je mozek nastaven na přeci jen kratší život obecně, genetickým změnám v mozku to trvá mnohem déle, ale o tom jindy...), ale vybavila nás rozumem, vůlí a zodpovědností, takže rozhodnutí se k monogamnímu soužití je založeno na „vyšších“ schopnostech, než pouze na těch biologických. Také možná přináší daleko hlubší – a doufejme, že hodnotnější – prožitky a zážitky než pouhá sexuální zkušenost.

Mgr. Kateřina Hollá

Psáno pro Babyweb.cz



 
Poradna lékaře

Dobrý den, ráda bych se obrátila na vás.... je to asi týden co se mi na pohlavnim organu ( před hrázi ) se mi udělali ma...

Dobrý den, nejspíše jste se pupínky infikovala po pohlavním styku, pravděpo...

Odpovědi sexuologa Vložit dotaz
Vaše příběhy

OTVORENÝ LIST: SMUTNÁ PRAVDA ZA SUGARDATINGOM Cítim, že sa potr...

pokračování příběhu

 
 
 
Medicínská databáze U Lékaře
 
Cestovní nemoci:  Láká vás vyzkoušet vodní dýmku? Pak pozor nejen na infekce!