Přeskočit navigaci
 

Novinky

Už jste dnes objali své dítě?

Už jste dnes objali své dítě? S pubertou jsou spojené velké obavy a mylné představy. Pozornost se soustředí, a je to tak správné, na usnadnění přechodu mladého člověka tímto obdobím, a rodičovské starosti jsou často přehlíženy.

Puberta je skutečně podivným časem pro oba rodiče. Jedním z hlavních zdrojů rodičovského zmatku a obav je dramatický fyzický vývoj dítěte. Když rodiče sledují, jak jejich dcery a synové sexuálně vyspívají, těší je to, ale zároveň i znepokojuje, snaží se totiž přistupovat k „dospívající osobnosti” nově. Rozpolcenost vůči rozvíjející se dětské sexualitě je úplně normální.

  • Zvláště velikou nejistotu pociťují rodiče opačného pohlaví, kteří často pubertu omylem považují za pokyn pro fyzické oddálení. Mohou vzniknout mlhavé (obvykle nevyřčené) otázky ohledně „vhodných” dotyků, zvláště mezi otci a dcerami.
Možná, že se mnoho rodičů cítí nepříjemně kvůli hluboce zakořeněnému tabu incestu. Nebo i kvůli mylné představě, že v tomto věku děti nechtějí nebo nepotřebují fyzický kontakt. Ať je důvod jakýkoliv, objetí, polibky a fyzické doteky, které jste dříve sdíleli tak často, vám nyní mohou připadat podivné a nepřirozené.

Přečtěte si také další kapitoly z knížky "O čápech vránách a dětech":
Je to bolestné a matoucí. Pro dítě, které již zakouší obvyklé nejistoty puberty, může být náhlé a nevysvětlené ochlazení citů stav zvláště problematický. Výsledkem bývá osamělost, zmatek v dětské duši a nedostatek kontaktu, kterým trpí i děti i rodiče.
Když se zabýváte otázkami fyzického kontaktu a citů, měli byste si uvědomit toto: Puberta je doba, kdy mladí lidé zoufale touží cítit se normálně, být přijímáni a milováni. Je to doba, kdy děti potřebují pod­poru, ujištění a vhodný fyzický kontakt, kterým dáváte najevo: „Jsi v pořádku."
Ta potřeba je tu a často velmi intenzivní, i když ji dítě v tomto věku zřídka vyjádří: „Chtěla bych ti dát pusu.” Celá situace se ještě více zamotá, když si uvědomíte, že dítě může vaše nabídky na laskání odmítat. Respektujte to, a nezapomeňte, že je velmi důležité tyto nabídky opakovat (nabídky, nikoliv naléhání).

Skutečné dilema. Od rodičů se očekává kouzelný šestý smysl, aby pochopili potřeby a pocity svých dětí (i přes to, že tyto potřeby a pocity jsou často maskovány opačným chováním). Prostě se předpokládá, že rodiče všechno vědí. Puberta je opravdu velmi problematické období, což se ještě zhoršuje váznoucí komunikací a nechutí k rozebrání a probrání příčin strachu. Proč si s dítětem nepopo­vídáte o případné nejistotě, nepříjemných pocitech nebo výhradách, které po­ciťujete? Vyslovení problému vždy napomáhá jeho rozuzlení.

Jeden otec vyjádřil tyto pocity své třináctileté dceři takto:

  • „Táňo, často bych tě chtěl chytit do náruče a zasypat polibky, jako když jsi byla malá. Opravdu se mi po tom stýská. Respek­tuji, že už nejsi malá holčička. Když ti chci dát svou lásku najevo, nejsem si někdy jist, zda je ti to příjemné. Už jsem se přistihl, že se vůči tobě chovám s určitou opatrností. Spoléhám na tebe, že mi řekneš, co je ti příjemné a co ne."
Připomeňte dítěti, že nikdo, včetně členů rodiny, nemá právo dotýkat se ho způsobem, který je mu nepříjemný.
  • „Naslouchej svým pocitům a řekni tomu člověku, aby přestal. Najdi dospělého, kterému důvěřuješ a vysvětli mu, co se stalo."
Celá tahle „dotyková” záležitost je velmi osobní, a v jednotlivých rodinách k ní přistupují různě. S některými z nás se v dětství rodiče často mazlili, objímali nás a líbali a nám to tehdy bylo více či méně příjemné. Pro ostatní je, a snad i vždy bylo, veřejné ukazování citů velmi nepříjemné. Určitě neexistuje jediný správný nebo špatný přístup k tomuto problému.

Důležité je, zda objetím, polibkem, přitisknutím, čímkoliv poskytujeme či získáváme patřičný fyzický dotyk vyjadřující hřejivou péči pro nás všechny tak důležitou. Naše potřeby se v tomto ohledu nemění ani v pubertě. Nakonec ani po ní. Pokud snad, pak se ještě prohlubují. Nepředpokládejme tedy, že známe pocity dítěte nebo jeho postoje k této otázce, raději se zeptejme!

MUDr. Ondřej Trojan

Kapitola z druhého vydání knihy " O čápech, vránách a dětech" (Grada 2005) - kniha je již vyprodaná a připravujeme 3. vydání.
Komu je kniha určena? Především rodičům, ale i třeba dospívajícím, kteří si v ní mohou "tajně" listovat.
A kde jste si mě koupili?"... "Co děláte, když k vám nesmím do pokoje?" ... "A jak jsem se do toho bříška dostal?"... "Co je to AIDS?" - takové otázky čekají skoro na každého rodiče, s podobnými se mohou setkat i učitelé. Dospělí si mnohdy lámou hlavu s obtížným úkolem, jak dítěti vysvětlit některé základní otázky života. Během dospívání zase mívají často strach z nechtěného těhotenství, z infekce HIV, jednoduše "z maléru"Kniha přehledně vysvětluje, co v kterém údobí svého života dítě dobře pochopí a jakými slovy lze kterou informaci jasně podat. Je doplněna názornými obrázky a potřebnými medicínskými informacemi. Kniha poučná, přehledná a nezbytná pro každého rodiče dítěte od 3 do 18 let. Pedagogové v ní naleznou cennou inspiraci pro svoji práci na poli sexuální výchovy.



 
Poradna lékaře

Dobrý den, ráda bych se obrátila na vás.... je to asi týden co se mi na pohlavnim organu ( před hrázi ) se mi udělali ma...

Dobrý den, nejspíše jste se pupínky infikovala po pohlavním styku, pravděpo...

Odpovědi sexuologa Vložit dotaz
Vaše příběhy

Jsme spolu třináct let vše bylo v pořádku je mezi námi vekovej r...

pokračování příběhu

 
 
 
Medicínská databáze U Lékaře
 
Doporučujeme:  Fenylketonurie a PKU dieta