Zobrazení odpovědi

Dobrý den, obracím se na Vás s následujícím problémem. S manželkou jsme spolu 12 let, pro oba byl ten druhý prvním sexuálním partnerem. Ve vztahu jsme měli 2-3 roky zpět vleklou krizi, kdy jsme si navzájem vyčítali maličkosti, nedokázali jsme na tom druhém vidět to pozitivní..prostě klasická ponorka. Tomuto období předcházelo poměrně dlouhé období (několik let), kdy manželka sex vůbec nevyhledávala a já jsem si připadal jako loudil, na 10 mých pokusů o svádění připadl jeden úspěch (tak 2x do měsíce). V podstatě abych si sám před sebou nepřipadal "ten špatnej", tak jsem po ní sex přestav vyžadovat, nevěrou jsem problém řešit nechtěl, takže jsem svoji sexuální touhu řešil masturbací (1x-2x denně). Později se ukázalo, že za problém u manželky mohla pravděpodobně hormonální antikonceptce, kdy jednak měla snížené libido a zároveň byla "suchá" i při delším dráždění, takže pro ni sex byl nepříjemný/bolestivý. To jsem se "samozřejmě" dozvěděl až poté, co manželka HA vysadila a její chuť k sexu i jeho prožívání se vrátilo do "zdravého" stavu. Manželka je v tomhle směru velmi nesmělá, o sexu moc mluvit nedokáže. Bohužel v době, kdy HA vysadila, už mezi námi probíhala krize. V této době jsem komunikoval přes internet se svojí kamarádkou, se kterou nás spojoval stejný koníček, ta v té době řešila také manželskou krizi, navzájem jsme se utěšovali. Dopadlo to tak, že jsme se do sebe zamilovali, ale k sexu nedošlo, ne že by nebyla chuť, ale zvítězila zodpovědnost (na její straně). Ta samá kamarádka mi řekla, ať zkusím svoje manželství zachránit a já, i když jsem to v tu chvíli cítil úplně jinak, jsem ji poslechl. S manželkou jsme si vyříkali, co všechno nám na tom druhém vadí a co bysme měli dělat, abysme náš vztah zachránili, což se nám nakonec povedlo. Zatímco jsme vztah zachraňovali, tak se té kamarádce její manželství definitivně rozpadlo a zcela nepokrytě se mě snažila "ukrást". V té době už u mě ale převládala spokojenost v rámci zachráněného vztahu a i když fyzická přitažlivost a zamilovanost tam stále byla, tak jsem to s kamarádkou ukončil, ta se posléze přestěhovala do jiného města. A teď konečně k mému problému - vztah jsem sice s manželkou zachránil, mám ji moc rád, rád si s ní povídám, ale sex s ní mě neláká (zdravotně u mě vše v pořádku, masturbací se můžu uspokojit i několikrát denně, erekce bez problémů). Naopak v hlavě se mi honí stále častěji myšlenky na nevěru. Takovým vedlejším efektem krize a setkávání s kamarádkou se stalo moje větší sebevědomí při jednání s ženami, já byl vždy dost nesmělý, jenže díky té kamarádce jsem pochopil, že není vlastně důvod. Zároveň jsem zjistil, že ženám rozhodně nejsem lhostejný, díky té kamarádce jsem ženám začal víc rozumnět (pokud to vůbec u chlapa jde říct..). Žiju ve velkém městě, kde příležitostí flirtovat mám bohužel dost. Bohužel proto, protože o to moc nestojím, zároveň si ale nemůžu pomoci, flirtování mě začalo fakt bavit, dělá to mému egu dobře. Nedávnou jsem si zkusil flirtování zakázat...cca týden to bylo ok, jenže pak se mi to vrátilo jak bumerang a je to mnohem horší, myšlenka na nevěru mi začala ničit i spánek. Mám pocit, že se mi totálně zbláznily hormony, zároveň vím, že moje neaktivita na domácím poli moji manželku velmi trápí. Co mám dělat? Na jedné straně mám manželku, kterou mám velmi rád, na druhé straně mi část mého já, o které jsem donedávna neměl ani tušení, dává pěkné "kapky". Jako kdybych pustil ze řetězu nějakou bestii, kterou jsem v sobě dusil strašně dlouho a ta má teď šílenou chuť... P.s.: Omlouvám se za tenhle román, já to ale musel ze sebe vypsat... :(