Přeskočit navigaci
 

Novinky

Špatné svědomí…?

Špatné svědomí…?

„Znám pouze dvě skutečná životní neštěstí – výčitky svědomí a nemoc.“

Tolik slavný spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj. Má pravdu? A kdo ve skutečnosti může za naše vnitřní trápení a máme šanci se jich zbavit?

David by spisovateli určitě za pravdu dal, špatné svědomí mu už dva týdny prakticky nedovoluje normálně žít. Šlo by to, kdyby…To tisíceré kdyby! Sehrál v tom roli alkohol a v podstatě se vlastně nelze divit, David toho ten večer vypil víc než dost. Každopádně uplynulo čtrnáct dní a všude, kam se podívá, znova vidí tu osudnou sobotu. Jeho dny se v podstatě dělí na mám - nemám – měl bych – musím. Ať se stalo cokoliv (to tajemství s dovolením ponechme Davidovi), v užírání je v posledních čtrnácti dnech mistr světa.

Co je to svědomí?

O svědomí se mezi lidmi často mluví jako o Božím hlasu. Internetová encyklopedie Wikipedia ho představuje jako „mlčenlivé volání, které vede soudy člověka o tom, co sám způsobil nebo co se chystá způsobit“, psycholožka Katarína Filasová ho vidí jako soubor hodnot a pravidel, která jsou sdružená v jakémsi kontrolním mechanismu, který neustále sleduje a monitoruje naše chování.

„Pokud uděláme něco, co je s těmito hodnotami a pravidly v rozporu, svědomí nám to dá najevo pocitem, který většinou označujeme jako pocit viny nebo výčitku.“ Svědomí přirovnává k jakémusi orgánu, který má chránit člověka před tím, aby dělal věci, které jsou v rozporu s jeho vlastními nejvyššími hodnotami. Protože tyto hodnoty se člověk od člověka liší, taky svědomí má každý jinak formulované a co jeden považuje za špatné, druhý nechápe.

Svědomí nám říká, jak se máme chovat, aby to bylo „správně“, mnohdy ale zběsile bije na poplach a my se přesně chováme obráceně. Co následuje? Pochopitelně výčitky. „Potíže je právě s tím slovem „správně“. Svědomí rozhodně není mechanismus, který by byl postaven pouze na naší vlastní zkušenosti. Pokud hlouběji nepracujeme na svém vnitřním sebepoznání a na změnách, svědomí je téměř kompletně souborem hodnot, které nám předali naši předkové a společnost.

Záměrně říkám předkové, nikoliv rodiče, protože svědomí se vytváří z velké části v období, kdy se učíme mluvit – slova, která se učíme, přebíráme i s významem či postojem, v jakém ho užívají naší rodiče; ti se ho pochopitelně naučili od svých rodičů a hned se tak ocitáme o pár generací zpátky. Tehdejší společnost ovšem fungovala na základě jiných pravidel, a tak zděděné hodnoty mnohdy nepasují,“ říká Katarína Filasová. Že se změnilo nastavení společenských hodnot, v tom by až takový problém nebyl. On je spíš v nás a v našem okolí. Jaksi jsme se totiž nenaučili pracovat se svým nitrem. Neumíme změnit předané vzorce, aby odpovídaly životu, který vedeme v této chvíli. „Kolikrát pak větší část našeho svědomí je zastaralá a mnohá výčitka není logická, protože svědomí srovnává naše chování s hodnotou, kterou už vědomě nezastáváme.“

„Já chci znát budoucnost“

Je zvláštní, že špatným svědomím trpí podle psychologů víc ženy než muži. Vyčítají si výchovu dětí, sociální vztahy, partnerství a přístup k vlastní osobě. Vybavuje si, jak jste se před pár dny trápila tím, že jste zapomněla na kamarádčiny narozeniny? A myslíte, že by se tímto zabýval váš muž? Pravděpodobně nikoliv. Muži to mají jednodušší. Při uspokojování svých potřeb jsou daleko lehkomyslnější. „Ruku na srdce, jak by se asi většina mužů postavila k pro ně neatraktivní povinnosti - žehlení prádla pro celou rodinu. Já myslím, že vím, prostě by ji přenechali někomu jinému a zaplatit za to by jim nečinilo nikterak velké rozpolcení (pokud by se samozřejmě nejednalo o jejich poslední peníze). A měli by to! Vyřešeno, odmáznuto! A s jakou lehkostí.

Trápení vyvěrající z toho, zda své povinnosti plní, zda v životě stíhají, by se s největší pravděpodobností nestačilo ani narodit, protože o jakém trápení je vlastně řeč? Viděli by to tak: Je potřeba vyžehlit? Je. Chce se mi to dělat nebo stíhám to dělat? Ne. Takže se to zařídilo takhle. A výsledek? Vyžehleno je! Že to stálo peníze? A co v životě nestojí? Košili si také sám neušiju, ale koupím, i když bych snad nějakou tu kazajku z plátna s vypětím všech sil zheftnul! Ale rozhodně by mi tahle činnost nepřinesla radost, potěšení a už vůbec ne klid do duše,“ cituje psycholožka Marta Boučková část svého vlastního textu, který vyšel v letním čísle časopisu MP a který pojmenovala „To (ne)musím zvládnout sám!“

Kdo nebo co může za to, že se ženy trápí výčitkami svědomí více a muži méně? Opět se musíme vrátit k výchově. Zatímco dívky jsou vychovávány k zodpovědnosti za harmonii okolí a očekává se od nich, že za každé situace podají komukoliv pomocnou ruku, u mužů klade výchova podstatě větší důraz na výkon, samostatnost a nezávislost.

Ovšem jednu výčitku mají ženy i muži společnou, bez ohledu na výchovu. Podle psycholožky Kataríny Filasová si nejčastěji vyčítají, že nejsou věštci. Skutečně! Nespletli jsme se. „Nejrozšířenější mechanismus lidského svědomí totiž běží tímto způsobem: Na začátku je křižovatka a my stojící před rozhodnutím. Nevíme, kam jednotlivé cesty vedou, tak prostě jednu vybereme a jdeme po ní. Uplyne nějaký čas a ukáže se, že to není cesta, která vede k cíli. Místo toho, abychom si řekli: Aha, tak tudy cesta nevede“, začneme se obviňovat a sami sobě vyčítat, jak jsme nemožní, že jsme to na začátku „měli vědět“ Vždyť to přece bylo tak jasné, že jdeme špatně, přestože tehdy jasné nebylo vůbec nic.“

Zloději a vrazi: Copak nemají svědomí?

Možná patříte mezi lidi, kteří trpí špatným svědomím z každé maličkosti. Trápíte se tím, že nikdy nemáte zařízené všechno potřebné, vyčítáte si nedostatečnou trpělivost a to, že prostě nejste perfektní. Logicky vzato se v této souvislosti asi ptáte, jaké výčitky svědomí musí hryzat zloděje, potažmo vrahy. Vězte, že třeba taky žádné. Může za to opět odlišný hodnotový systém, o kterém jsme hovořili na začátku, tudíž třeba úplná absence pocitů viny nebo výčitek svědomí.

„V jejich svědomí krádež nebo vražda nejsou nastavené jako něco špatného, sami si najdou důvod, proč je správné dělat to, co dělají. Vždyť třeba Robin Hood nebo Jánošík byli národní hrdinové, tudíž tvrdit, že se na krádeže díváme jako na něco špatného by bylo pokrytecké. Některým lidem stačí trocha fantazie, aby si tuto legendu upravili a hned mají spoustu dobrých důvodů něco ukrást. A myslíte, že když někoho zabijí, mají pocit, že si to dotyčný nezasloužil?“ táže se psycholožka Katarína Filasová.

Zastavit výčitky svědomí, které nám ztrpčují život a naučit se lehkomyslnosti lze.

Jak? Nejdříve je důležité uvědomit si, jakým způsobem se v nás výčitky rodí, seznámit se s hodnotami, které jsem přebrali kdo ví odkud a přizpůsobit je našemu současnému vnímání světa. Jsem kvůli tomu opravdu tak špatný nebo jsem se jen nezachovat adekvátně dané situaci? A jak jsem se vlastně měl zachovat?

Špatné svědomí nám bezpochyby signalizuje i situace, kdy jsme skutečně udělali chybu. Jenže špatné svědomí, které je odůvodněné, a špatné svědomí, které nás trápí zbytečně, je třeba důsledně oddělovat. Než se stále dokola užírat pochybnostmi, lepší je popřemýšlet, jak se zachovat v budoucnu, případně jak chybu co nejlépe napravit. Dobrá zpráva: Začít se dá hned. (Mimochodem: Davide, držím palce!)

Jak se zbavit výčitek svědomí?

  • Jitka (36 let): „Mám výčitky svědomí, pokaždé když si koupím něco nového na sebe.“
  • Mgr. Katarína Filasová: „Převeďte si cenu bot na množství práce!“
„Jitčiny výčitky svědomí mohou mít více důvodů. Třeba je část jejího svědomí ovlivněná nějakou „babičkou“ která byla hodně šetřivá a „marnivost“ považovala za velice špatnou vlastnost a ona tuto hodnotu spořivosti jednoduše zdědila. Pokaždé, když se chová neúsporně, její svědomí to monitoruje a hlásí: „Tady jsi v rozporu s důležitou hodnotou!“ Ale může to být i mnohem prozaičtější. Možná si uvědomuje, kolik času a energie musí vynaložit, aby si na kozačky vydělala a pak cítí, že koupě velmi drahých bot neodpovídá jejím vlastním hodnotám. Já kdybych například zjistila, že jsem týden nebo dva vstávala brzo a celý den byla v práci proto, abych si koupila jedny boty, připadala bych si, že jsem promrhala velké množství energie. Z toho se člověk nikdy moc dobře necítí. Mohu-li poradit, já například nakupuji tak, že si cenu dané věci v duchu převedu na množství své práce a pak zvážím, jestli tu věc za tuto cenu (za cenu své práce) chci nebo nechci. Pokud ano, koupím si ji a nemám důvod k výčitkám. Pokud ne, bývá z toho potíž, protože peníze pak schází někde jinde.
  • Aleš (28 let): „Vyčítám si, kdykoliv u nás někdo brzy ráno zvoní nebo když na ulici štěká pes.“
  • Mgr. Katarína Filasová: „Opravdu za to může zvonek nebo pes?“
Tohle je dost zvláštní případ, protože termín výčitka svědomí používáme v souvislosti se sebou – když uděláme něco, s čím nejsme v pohodě. Alešovi bych doporučila, aby si tento pocit snažil co nejdříve přesněji pojmenovat – co přesně se v něm děje, když venku zaštěká pes? Ono to klidně může být tak, že mu zvonek nebo štěkání psa prostě vadí a nejraději by příchozího odkázal do patřičných mezí a po psovi něco hodil. Jenomže takové chování by mohlo být v rozporu s jeho svědomím („Copak takto se chová „hodný“ kluk?) a výčitky pak patří tomuto nevhodnému nápadu.
  • Tomáš (35 let): „Jel jsem moc rychle a zabil jsem. Jak se mám srovnat se svým svědomím?“
  • Mgr. Katarína Filasová: „Analyzujte, hodnoťte souvislosti, nacházejte příčiny!“
V životě snad každého člověka jsou momenty, které by nejradši vzal zpátky, ale už to prostě nejde – my však jakoby někde ve skrytu doufáme, že když si své provinění dostatečně „odtrpíme“, tak se tím odčiní. Jenomže takhle to nefunguje. Výčitkami si sice ze svého života peklo děláme, ale žádný další efekt to nemá. Co však udělat můžeme, je dát si práci a pořádně zanalyzovat a vyhodnotit všechny souvislosti – jinými slovy přijít na to jak a proč se to stalo. Poté budeme vědět, co udělat, abychom se tomu jednak v budoucnu vyhnuli my sami a ještě svou zkušenost můžeme předat ostatním a ušetřit jim, aby se oni sami třeba nedostali do podobné situace. To pak může mít skutečně nevyčíslitelnou hodnotu.

Mgr. Katarína Filasová

Převzato z časopisu Moje psychologie

Počet komentářů: 1



 
Poradna lékaře

Dobrý den, ráda bych se obrátila na vás.... je to asi týden co se mi na pohlavnim organu ( před hrázi ) se mi udělali ma...

Dobrý den, nejspíše jste se pupínky infikovala po pohlavním styku, pravděpo...

Odpovědi sexuologa Vložit dotaz
Vaše příběhy

OTVORENÝ LIST: SMUTNÁ PRAVDA ZA SUGARDATINGOM Cítim, že sa potr...

pokračování příběhu

 
 
 
Medicínská databáze U Lékaře
 
Cestovní nemoci:  Arabské trhy aneb Skrytá rizika číhající na turisty