Novinky
Amstrdamská radnice povolila sex v parku / Sex patří do soukromí
Holandsko je známé svým tolerantním postojem k čemukoliv – aťuž jde o lehké drogy, homosexualitu či jiná tématům, nad kterými se řada konzervativnějších evropských států nervózně ošívá.
Amstrdamská radnice nově povolila svým občanům provozovat sex na veřejnosti, tedy konkrétně v městském parku Vondelpark. Toto se ale nelíbí všem návštěvníkům parku, někteří z nich nesouhlasí s tím, že by na svých pravidelných procházkách s pejsky měli narážet na souložící páry. Každý rok parkem projde průměrně deset miliónů lidí.
Jiný názor má na věc jeden z amstrdamských radních, který si myslí, že povolení přispěje ke spokojenosti obyvatel, zároveň ale podotýká, že i při tomto uvolnění pravidel musejí zamilované páry dodržovat určité zásady. Sex si mohou dopřávat pouze ve večerních a nočních hodinách, musejí se také držet ve větší vzdálenosti od dětských hřišť.
Nezašlo Holandsko v tomto případě ve své toleranci až příliš daleko? Nejde o omezení ostatních návštěvníků parku? Patří sexualita do soukromí? Může být někdy ku prospěchu splnit si některé z odvážnějších snů? Proč jsou někteří lidé přitahováni nezvyklým místem či scénářem intimního styku? Nedává povolení sexu v parku ohromnou příležitost voyerům?
Sex patří do soukromí (Komentář odborníka)
Sexuální fantazie jsou často velmi bujaré, to však ještě neznamená, že je fantazírující člověk chce uskutečnit. Mnohokrát spíše jde o symbolické přání, které kdyby se doslova přeneslo do reality, ztratilo by veškerý sexuální náboj. Je samozřejmé, že sexualita je natolik pestrá, že toto nelze paušalizovat a každý snese či si přeje něco jiného. Myslím však, že by se měla dodržovat zásada dobrovolnosti, to znamená, ve chvíli, kdy to omezuje někoho jiného, nemělo by to být paušálně dovoleno. A sexualita na veřejnosti omezuje, nejen prudérní a puritánské osoby. Málokomu z nás je příjemné narazit na "velmi vášnivě" se objímající pár (například v kině či v dopravním prostředku) natož pár souložící. Sexualita patří do soukromí.
Autor komentáře: Mgr. Kateřina Hollá
